Ani nevím jak začít. Vlastimil Kříž (pro příslušníky známější spíše jako „zloprcek“), se stal prvního ledna léta páně 2015 ředitelem ve věznici, kde jsem v té době již více jak 11 let sloužil. Do konce jedné mé životní etapy tak zbývalo 11 měsíců a 3 dny, aniž jsem to tušil. Byl k nám poslán víceméně za trest, jelikož generální ředitelství nevědělo co s ním a zbavit se ho nebylo možné. Proč píši za trest? Jelikož domů to měl asi 100 km a musel tak pondělí až pátek trávit u nás na ubytovně. V tento moment máte jedinou možnost jak s tím něco udělat a to – skončit.
Odcituji část jednoho článku, který o něm byl v roce 2012 napsán, aby každému došlo, s kým jsem měl tu čest. V té době jsem bohužel o existenci tohoto textu neměl ještě ponětí, cituji:
MF DNES zjistila, že Kříž se podivně zbavoval nepohodlných zaměstnanců, s nimiž měl konflikty nebo kteří se nechtěli podvolit. Používal k tomu prý vězně, které nabádal, aby lhali. Získával tak argumenty k tomu, aby se mohl rozloučit s některými příslušníky vězeňské služby. (zdroj: iDnes)
Za pár měsíců jsem měl zjistit, jak moc pravdivý onen článek byl. Tak či onak, Vlastimil Kříž, dnes velký „vlastenec“ a člen hnutí Trikolora, jako první co udělal, když k nám přišel bylo to, že okamžitě nařídil permanentně vyvěsit vlajku EU před administrativní budovu, ve které měl kancelář.
JÁ jsem, v době jeho jmenování do funkce, byl již hodně názorově vyhraněný, poněvadž to byla doba začátku tzv. imigrační krize, kdy Německo pozvalo do Evropy vše co má nohy. Oficiální státní doktrína ovšem zněla tak, že uprchlíci jsou vítáni a islám je skvělé náboženství. JÁ bohužel (bohužel pro mě) zastával názor zcela opačný. To bylo mimo jiné i to, co mě dostalo do zorného pole tohoto kariéristy. On zastával názor přesně jaký měl a někdo jako JÁ byl nepohodlný.
Nebudu to natahovat, ale když jsem končil, tak mi tento člověk ještě na rozloučenou udělil kázeňský trest za to, že jsem se veřejně vymezoval proti ISLÁMU a neváhal mi sdělit, že lidmi jako jsem JÁ, pohrdá. Dnes je to kandidát a člen hnutí Trikolora.
Důležité je však to, co bylo mezitím. S jeho příchodem začala hrůzovláda, kterou snad nikdo nepamatoval. Tento člověk považoval příslušníky za lidi druhé kategorie a podle toho se k nim i choval. Z jeho strany tam byla šikana a porušování platných nařízení, které si upravoval podle svého a neváhal psychicky ničit kohokoliv, kdo se tomu odmítal podvolit. Nakonec jsem nebyl tím jediným, koho odstranil, ale zůstal jsem tím jediným, koho odstranil tak brutálním způsobem.
TŘI MĚSÍCE DO KONCE MÉ KARIÉRY
Bála se ho i naše tamní odborová organizace, takže se navenek tvářila, že se u nás nic neděje a vše je v nejlepším pořádku. To byl začátek mého konce, jelikož jsem se ještě s několika kolegy rozhodl založit novou odborovou organizaci s tím, že se postavíme Vlastimilu Křížovi na odpor.
V den oznámení založení odborové organizace jsem byl okamžitě odvolán ze své funkce. Důvod? Jsem prý skvělý příslušník a proto je mě nutně potřeba jinde. Byl jsem přeřazen na pozici tzv. prohlídkové skupiny, což je úplně ta nejnižší pozice, na které můžete být, jelikož do té je navelen každý nový příslušník, který nastoupil a nic neví. Prý jsem tam měl být jako zkušený vzorový příslušník právě pro ty mladé kolegy. Byl jsem též člen zásahové jednotky a proto jako další důvod mi bylo sděleno, že tak budu jednotce lépe k dispozici, poněvadž jsem do té doby sloužil v nepřetržitém směnném provozu a teď, budu sloužit ranní směny. Řeknu to asi takto, od té chvíle už jsem do jednotky navelen nebyl.
Při osobním rozhovoru mi Vlastimil Kříž řekl, že bych měl dobrovolně skončit, že prý civilní život by byl pro mě vhodnější. Odmítl jsem.
Ještě bych dodal, že mi původně bylo sděleno, že nejde o mé odvolání z funkce a že jde o dočasné přeložení. Vše byla lež. Během několika dní byl na mou pozici jmenován a povýšen na stálo nový příslušník, což reálně znamenalo, že už nemohu na svou pozici zpět.
MÁ SLUŽBA ŘADOVÉHO PŘÍSLUŠNÍKA
Prohlídková skupina má tu nevýhodu, že jste neustále venku, doprovázíte auta, u kterých v zimě musíte i hodiny stát a nebo prohlížíte materiál. U nás to bylo v podstatě takové trestní komando. Nenechal jsem se zlomit a nechal se slyšet, že tato práce mě baví, jelikož jsem venku rád, což byla pravda. Je to pro mě lepší, než být celý den někde zavřený. Věděl jsem, že to je pokus jak mě zlomit a donutit mě odejít.
Po měsíci jsem byl tedy z ničeho nic opět převelen na jiný post – na vchod. To znamenalo být celý den zavřený v místnosti cca. 2×5 metrů za přítomnosti dalších tří lidí, kteří tam jsou s vámi a podávat hlášení vždy, když šel Kříž, jakožto ředitel, kolem. Ty jsem mu dával vždy s úsměvem, což dle jeho pohledů nesl dosti nelibě. Jako benefit k tomuto postu patřilo ještě to, že se sloužilo od pěti od rána, takže si dovedete představit, v kolik jsem musel stávat hodin.
DALŠÍ MĚSÍC A DALŠÍ ZMĚNA POSTU
Jak jsem již nastínil, byla to doba migrační krize, takže se otevírala nová migrační střediska. Přišel rozkaz z Prahy, že naše věznice musí na střežení migrantů uvolnit a na několik měsíců dislokovat 3 příslušníky. Něco, po čem nikdo netouží, jelikož to pro vás znamenalo být stovky km od domova.
Běžný postup byl ten, že byl tento požadavek vedením vyhlášen s tím, že když se nepřihlásí nikdo dobrovolně, budou příslušníci určeni. Zde nastalo něco, co jsem za dobu své služby nezažil, jelikož bylo oznámeno, že převelen je Matouš Bulíř plus dva případní dobrovolníci.
Když opomenu fakt, že to byl další způsob jak se mě zbavit, tak komické bylo, že mé původní převelení na nižší pozici bylo odůvodněno mou potřebou tam a najednou nebyl problém mě vyslat pryč na několik měsíců.
Z principu jsem podal ústní stížnost, kdy mi bylo řečeno, že je rozhodnuto a změna není absolutně možná. Řekl jsem si tedy, že spojím příjemné s užitečným a umluvil jsem svého kamaráda a kolegu ze své již bývalé směny, aby se přihlásil na ten dobrovolný post a jel tam se mnou…
ZVRAT ZA ZVRATEM
Bohužel jsem se opět nechal slyšet, že mi ono několikaměsíční převelení do jiné věznice nevadí, jelikož jsem se hodlal stejně přihlásit dobrovolně, poněvadž jsem nějakou dobu předtím zaslechl ve zprávách, že se něco takového připravuje. Skutečně jsem se na to těšil a bral to jako zajímavou zkušenost. Zkusíte hádat jak to dopadlo? Mé převelení bylo zrušeno bez toho, že by mi o tom dal vůbec někdo vědět a pokud bych si sám den před odjezdem nezavolal svému nadřízenému ohledně pár informací, nedozvěděl bych se to.
Aby to však nebylo tak jednoduché, tak jsem byl opět převelen, jelikož díky tomu, že tam odjel můj kamarád, schází v mé bývalé směně člověk, kterého je třeba zastoupit. Říkal jsem si skvělé, vracím se do své směny ale kde že. Ze čtvrté směny byl převelen člověk do mé bývalé směny a JÁ byl navelen do té čtvrté. Důvod byl prozaický, jelikož v mé směně bylo nejvíce lidí zapojených do založených odborů a nebylo tedy žádoucí, abych s nimi měl kontakt, poněvadž má původní směna se se čtvrtou vykrývala, takže nebylo možné se již s kýmkoliv z nich potkat.
Snad se v tom všem ještě orientujete.
MŮJ KONEC a VELKÉ KŘÍŽOVO FINÁLE
Jelikož nic z toho, co jsem vám doposud předestřel nevedlo k mému dobrovolnému odchodu přišel na řadu odchod nedobrovolný. Zde musím uvést, že jakýkoliv funkcionář odborové organizace nemůže být propuštěn vyjma toho, když spáchá trestný čin.
Jednoho krásného dne se sešlo celé vedení věznice, krom samotného Kříže, aby v tom nefiguroval přímo, které se shodlo, že jsem právě neuposlechl rozkaz. Bylo 3.prosince 2015.
Byl jsem obviněn ze dvou trestných činů. Tím prvním bylo to, že jsem u sebe měl mobilní telefon, což bylo komické, jelikož jsem ho u sebe měl v nestřežené části věznice, což je ta část, kam nesmí odsouzení, nemluvě o faktu, že ho u sebe měl i kolega, který však obviněn z ničeho nebyl a tím druhým trestným činem bylo právě ono neuposlechnutí rozkazu, které mělo spočívat v tom, že jsem prý opakovaně neprošel detekčním rámem.
Pro lepší pochopení ještě raději uvedu, že jsem byl STRÁŽNÝ a nikoliv DOZORCE. Vězeňská stráž má na starost ostrahu vnějšího perimetru věznice. O vězně, jak to znáte z televize, se starají dozorci z oddělení výkonu trestu.
Výsledek soudu byl nakonec ten, že za mobilní telefon mě logicky shledal nevinným, avšak za neuposlechnutí rozkazu už tak prozíravý nebyl.
SOUD, JEDNA VELKÁ FRAŠKA
Díky tomu, co jsem prožil v rámci toho soudu jsem začal na náš právní systém nahlížet zcela jinak, než jsem na něj nahlížel v době mé služby. Dnes se obávám, že mnoho odsouzených lidí je odsouzeno nevinně.
Proti mé osobě vypovídalo celé přítomné vedení věznice. Nenajdete dvě shodné výpovědi, jelikož každý měl jiný příběh o tom, jak jsem neuposlechl rozkaz. To gro spočívalo v tom, že jsem onen rozkaz měl neuposlechnout v rámci rozhovoru se svým nadřízeným. Sama obžaloba předložila důkaz v podobě nahrávky z kamery, která to celé zachytila, jelikož to probíhalo v prostoru pěší brány. Problém byl v tom, a teď mi to myslím nebudete věřit, že na celé nahrávce nenajdete nic, co by byť jen vzdáleně připomínalo komunikaci mezi mnou a mým nadřízeným. Podle něj i svědků jsem s ním však vedl několikavětý rozhovor, ve kterém jsem opakovaně odmítl splnit rozkaz a to doslova za použití tohoto slovního spojení. Ono video mám k dispozici s tím, že si říkám, že to třeba jednou bude nějakého reportéra zajímat a mě se podaří aspoň takto očistit své jméno.
Vedení věznice dokonce neváhalo falšovat důkazy v podobě mého služebního posudku, který si soud vyžádal. V tom jsem byl vykreslen jako jeden z nejhorších příslušníků vůbec. Jednalo se o jakési shrnutí. Zažádal jsem o kompletní záznamy mého hodnocení, ve kterých jsem byl hodnocen více jak pozitivně a příkladně. Vlastimil Kříž to odmítl vydat a místo toho opět poslal to samé. Soudce, místo toho aby trval na dodání mnou požadovaných důkazů řekl, že to shrnutí mu stačí.
Na příslušníka se vždy jednou za dané období píše kázeňský posudek, který se mu zakládá do KVL. Věznice udělala tu chybu, že aby si ušetřila práci, tak mi jako ono hodnocení předložila to samé, co bylo zasláno k soudu. Napsal jsem proti tomu odvolání, které vyšlo, ale… Dostal jsem SMS od sekretářky vedoucího oddělení, že den před posledním soudním stáním se mám dostavit do věznice, abych si převzal výsledek onoho odvolání. Netušil jsem jaký. Ten den ráno, kdy jsem tam měl jet mi přišla SMS od zástupce vedoucího oddělení (svědek obžaloby), že jezdit nemám, že mám přijet den po soudu. V tu chvíli jsem to neřešil, jelikož mi to nedošlo.
Když jsem se po mém prvoinstančním odsouzení do věznice dostavil, zjistil jsem, že odvolání bylo uznáno a vše negativní z něj bylo odstraněno. V tu chvíli jsem pochopil, proč jsem ho nesměl dostat do ruky před posledním stáním. U soudu se onen posudek řešil a vedení věznice, které bylo přítomno a vědělo, že mé odvolání prošlo, neřeklo půl slova a tvářilo se, že je platné a pravdivé.
Další facka, tentokrát od soudu přišla tehdy, když se mi po medializaci mého případu ozvala svědkyně, která pracovala u nás ve věznici a chtěla dosvědčit, že se jednalo o mou cílenou likvidaci, tak jako se tam odstraňují další lidé. Soud jí odmítl připustit s odůvodněním, že když nebyla přímo v dané místnosti, kde se vše stalo, nemá do případu co mluvit.
Soudního stání se účastnil jako dohled i samotný Vlastimil Kříž, který tam kontroloval, zda svědci, tedy jeho podřízení, vypovídají jak mají.
BIZARNÍ VYHLÁŠENÍ ROZSUDKU
Prvoinstanční soud mě shledal vinným v obou bodech obžaloby, odvolací soud měl o polovinu více rozumu, takže mi nechal „jen“ neuposlechnutí rozkazu, ale co chci především říci. U druhého stání proběhlo snad nejvíce dokazování. Soudce Mgr. Martin Dostál si však nevzal ani minutu na rozmyšlenou a rovnou vynesl rozsudek, který celý četl z papíru, takže už k onomu stání šel s tím, že jsem vinen, důkazy, nedůkazy.
Jak prvoinstanční soud tak i odvolací jsem ve své závěrečné řeči žádal o jediné a to, ať mi v případě mého odsouzení v rozsudku sdělí čas, ve kterém páchám onen trestný čin, jelikož na kameře přeci musí být zachycen. Ani jeden soud mi to nesdělil a celé této věci se vyhnul. Prvoinstanční soudce to dokonce celé odůvodnil ve smyslu, že sice se výpovědi neshodují, na záznamu také nic není, ale svědci se shodují v tom, že jsem se dopustil trestného činu a to stačí.
VLASTIMIL KŘÍŽ
Tento člověk je snad ta nejodpornější bytost, kterou jsem v životě měl tu smůlu potkat. Tento člověk je bezpáteřní individuum, které pro svou kariéru bude klidně po roce 1968 kovaným komunistou, stejně jako po roce 1939 oddaným kolaboračním nacistou, když to pro něho bude znamenat postup na vyšší funkce. Zničil mi život, protože se mu nelíbilo co si myslím o imigrační krizi. Zničil mi život, protože jsem si dovolil založit odbory a tím se mu otevřeně postavit.
Uniformu jsem miloval, jelikož jsem to nikdy nevnímal jako práci, nýbrž jako poslání. Naplňovalo mě to i přesto, že za to nebylo moc peněz a člověk měl ještě méně času, nemluvě o faktu, že v mnoha případech byl vaším nadřízeným člověk, který by v civilním životě měl problém najít si práci, kterou by zvládl vykonávat. Dělal jsem to opravdu z přesvědčení, poněvadž více peněz jsem si dokázal vydělat ve svém volnu. Toto celé pro mě bylo a stále je velkým ponížením a celé mě to srazilo na dno, ze kterého jsem se dlouho a těžko dostával.
Jen málokdo dokáže pochopit co se ve vás odehrává když vám někdo zničí život na základě lží a soudy, které mají rozhodovat a pomáhat jsou k tomu ještě svým diletantstvím nápomocny.
Jediné co mě těší je fakt, že pořekadlo, které zní, že „na každou svini se vaří voda“, zde našlo své uplatnění. Dne 31.05.2019 Vlastimil Kříž ukončil na vlastní žádost služební poměr, což v našem žargonu v překladu znamená, že mu bylo doporučeno, aby skončil, jelikož udělal nějaký hodně velký „průser“ a jelikož je ve vysoké funkci, tak Vězeňská služba nestojí o negativní publicitu, když by to mediálně vyšlo najevo v době, kdy bude ve funkci.
ZÁVĚR
Služební poměr jsem ukončil na vlastní žádost v únoru 2018, jelikož už bylo na čase, uznat porážku.
To, co jsem zde vypsal je jen stín toho, jak vše probíhalo, jelikož už tak si myslím, že to je dlouhé a náročné. Navíc si člověk musí vše vybavovat a už teď, jak píši tento závěr, jsem si vzpomněl na další důležité aspekty mé likvidace, takže se možná k článku v budoucnu vrátím a budu ho postupně doplňovat.
Musím však i konstatovat, že ač je to jedna z mých nejhorších životních fází, kdy jedna lidská zrůda udělala z čestného a bezúhonného příslušníka odsouzeného kriminálníka, tak jde zároveň o mezník, který mi zlepšil výrazně život. To nejdůležitější bylo to, že jsem začal věnovat svůj volný čas rodičům, které jsem dlouhá léta zanedbával a moc nevídal. Začal jsem s nimi trávit na chatě mnoho času a za jediný rok jsem s nimi byl více, než za posledních 10 let služby. Zároveň s tím jsem začal podnikat a díky tomu mám jak více peněz tak i více volného času. Můj život se ve všech ohledech zlepšil, opomenuli onen cejch odsouzeného člověka za něco, co neudělal.
Musím však přiznat, že mě děsí představa toho, že člověk jako Vlastimil „zloprcek“ Kříž, se cpe do politiky, poněvadž se jedná právě o ten typ sociopata, který má i možnost uspět, protože bude opět říkat to, co chtějí jeho noví straničtí nadřízení slyšet.
Lidi jako je on vystihuje tento myslím již notoricky známý citát:
„Demokratické zřízení doplatí na to, že bude chtít vyhovět všem. Chudí budou chtít část majetku bohatých a demokracie jim to dá. Mladí budou chtít práva starých, ženy budou chtít práva mužů, cizinci budou chtít práva občanů a demokracie jim to dá. Zločinci budou chtít obsadit veřejné funkce a demokracie jim to umožní. A až zločinci demokracii nakonec ovládnou, protože zločinci od přírody tíhnou k pozicím moci, vznikne tyranie horší, než dovede nejhorší monarchie anebo oligarchie.“
SHRNUTÍ
Vlastimil Kříž
Bezcharakterní člověk, kterému schází vlastnosti jako jsou čest nebo morálka. Je to člověk, který měl a počítám, že stále má, velký komplex z toho, že má špatnou výslovnost písmene „r“ a že jeho zanedbatelná výška neodpovídá velikosti jeho ega.
Je to člověk, který byl velkým unionistou a multikulturalistou když bylo třeba. V zájmu této ideologie neváhal odstranit každého, kdo tuto doktrínu veřejně odsuzoval či zpochybňoval a tím se mu stavěl na odpor.
Dnes je člen hnutí TRIKOLORA a hájí zájmy, za které mě neváhal dříve odstranit. Při našem posledním setkání padla i výhrůžka, že mě zlikviduje i jako civila, což se mu nepodařilo.
Článek budu časem doplňovat, aby byl co nejkomplexnější. Celé je to můj osobní pohled a je jen zcela na vás, zda mi můj příběh uvěříte či nikoliv.
VYJÁDŘENÍ VLASTIMILA KŘÍŽE
Jelikož pro mě čest a morálka nejsou prázdné fráze, přikládám zde i vyjádření Vlastimila Kříže, které učinil pod tímto příspěvkem na mém facebooku. Zároveň přikládám i další reakce včetně mých. Dávám tím každému možnost udělat si svůj vlastní objektivní pohled na mě i na můj příběh.
vynikající článek , vzpomínka, taky bych rád někdy sepsal můj pribeh, i kdyz mi bylo řečeno že bych tu dlouho nepobyl. To bylo ale na jinem území
Permalinkhezoučké, jako bývalý člen PČR vím o čem mluvíš. Taky jsem měl takového jednoho skútra. Skútr= SKUrvenýTRpaslík.
PermalinkJ8 na něj měl naštěstí dostatek protidůkazů, odešel jsem na dohodu.
No bohužel neexistuje způsob, jak zabránit vstupu takovým lidem a jak je identifikovat. Jediná šance je přesvědčit dostatečné množství členů stejné místní organizace tak, aby ho ti v podstatě odstavili do pozice řadového člena.
PermalinkDěkuji za zveřejnění. Trikolóra je nadějná strana a tihle duševní mrzác ise chytají každé příležitosti. Jsem zdědavý jak se ke skutečnostem strana postaví.
PermalinkJe mi lito, co se ti stalo.
PermalinkAle trošku pokrytectví co… Každý má svědomí své..